Druhátko - Ťapinka - v novém domově
Dne 19.5.2011
Milá maminko Barunko,
doufám, že jsi na mne nezapomněla, já jsem tvoje druhátko - Ťapinka. Mám se moc dobře, rostu, už si nečůrám do pelíšku, ale občas mi to doma ještě uteče nebo vypadne. Zkrátka to ještě neumím zařídit tak, aby to na mne přišlo vždycky jenom venku. Panička se vždycky zlobí a já se za to moc stydím, ale nevím, jak jim to říct, že to na mne jde. Ale už si umím říct - zaštěkat za dveřemi, když chci zvenku dovnitř. Teď zbývá se naučit ten opačný směr. Maminka Ketty je taky moc hodná, ale pořád mě vychovává. Když se na mne "zacení" od misky, tak jdu radši oklikou. Ale když si hrajeme, tak na ni taky zkouším cenit ty svoje píchátka. Okusuji jí přední nohy, když se mi podaří zařadit se pod ní. Chi, chi, to na mě pak nemůže, jenže jak rostu, tak už se pod ní skoro nevejdu. Hele, mami, nebyl můj táta náhodou jelen, protože já umím strašně dobře skákat. To vidíš na obrázku, jak se jí ve skoku dokážu zakousnout to šíje, to je taky dobrá legrace, tedy pro mne. Zkrátka jsem pěkný zlobidlo, ale všichni mne mají moc rádi. Za mnou přijede v sobotu kamarádka Bětuška, tak se s ní pomazlím, aby se brzy uzdravila.Tak se měj krásně.
Pa pa - haf haf
Ťapinka
Dne 13.4.2011
Milá maminko Barunko,
trošku jsem se odmlčela, ale je kolem mne tolik nových věcí a lidí, že zkrátka nemám moc času na diktování dopisů. Posílám ti zase pár obrázků, abys měla představu, jak si žiju. Jak vidíš mám spoustu nových rodinných kamarádek (panička jim říká vnučky) a všichni mne pořád hladí a chovají, heč. Vím, že někteří moji sourozenci mají za kámoše třeba koně, ale musíš uznat, mami, že moje adoptivní mamka Ketty k němu nemá daleko. Pořád se spolu pošťuchujeme, ale jak vidíš, já se jí vůbec nebojím, protože vím, že mne má ráda. Tedy aspoň do chvíle, než zmerčím její plnou misku, to je pak strašně lakomá a pouští na mne hrůzu. Ale já jsem chytrá, protože jsem po tobě. Počkám si až se odvalí a v nestřeženém okamžiku si ukradnu aspoň jednu její granuli a prchám do bezpečí. Jenže to pak dostanu vynadáno od paničky, misku uklidí a zase mi zbývají jen ty moje mrňky. Jinak se snažím čůrat a kakat venku, ale když to na mne přijde v domku, tak jdu spořádaně na místo, o kterém si všichni mysleli, že to bude můj pelíšek. Já ale žádný nepotřebuji, protože spinkám v posteli, nebo v něčí náruči, takže tam si to chodím jen značkovat, nebo si tam schovávám "nakradené" boty, kolíčky a jiné moje oblíbené hračky. Už se mi pomalu zavírají oči, jako na obrázku, tak si ustelu u paničiných nohou, ona bude pracovat a já odpočívat než půjdu spinkat do té kráááásné velké postele. Tak dobrou noc...
Ťapinka
Dne 3.4.2011
Milá maminko Barunko,
musím ti popsat nové zážitky. Včera jsem byla znovu na dlouhé procházce a učila jsem se chodit na vodítku. Cestou tam jsem se ještě občas nechala poponášet, ale zpátky už jsem to dala celé po svých - víc než jeden kilometr s obojkem a vodítkem. Pak přišel obídek a po něm sladký odpočinek. Panička mi postavila na zahradě houpajdu, tak tam jsem ještě chvílemi dospávala, když jsem se zrovna nekočkovala se svojí adoptivní maminkou Ketty. No a dneska jsme dopoledne vyrazily na očkování. Kettynka dostala obvyklou kombinaci a já svoji druhou dávku. Představ si, že jsem vůbec nehnula brvou, když mě pan doktor píchl a cestu zpátky jsem pěkně za odměnu sledovala zase z tašky. Ale jinak už chodím jako dospělí pejskové, jak můžeš vidět na obrázcích. A kakám taky tam, kde se to smí. Zkrátka je mi tu dobře. Teď jsem trošičku smutná, protože mi odjela kamarádka Zuzka, prý musí do nějaké školy, ale příští víkend zase dorazí, tak bude legrace.
Maminko měj se krásně, protože já se tak taky mám. Brzy se zase ozvu a pošlu obrázky, panička mě fotí a filmuje jako nějakou filmovou hvězdu:-)
Haf haf Ťapinka
Dne 1.4.2011
Milá maminko Barunko,
toto je moje druhá zpráva z nového domova. Už včerejší podvečer a večer byl moc prima. Všude, kam se se mnou moje nová rodinka vrtla, tam jsme budily pozdvižení. Všichni se na mne culili a hladili mne, což se mi samozřejmě moc líbilo. Moje adoptivní maminka Ketty je moc hodná, i když k ní mám velký respekt a radši nezlobím. Pořád mne hlídá a olizuje, až mám té očisty občas plné zoubky. To pak stačí jen zaštěkat (tedy to si myslím já, že štěkám), zkrátka kviknu a ona se lekne, že mi ubížila, a hned se klidí do uctivé vzdálenosti.
V noci jsem spinkala v opravdické ložnici, ve veliké posteli zavrtaná pod polštářem. Jen nad ránem jsem si lehce čůrla do peří, ale jinak chodím spořádaně před domek, společně s mojí mamkou. No tak dobře, panička ráno našla jedno hovínko za křeslem, ale to ze mne muselo nějak vypadnout, stejně to byla jen taková tkanička, vždyť to ani nezapáchalo, říkala panička.
Dnes dopoledne jsme byly s paničkou a její vnučkou - mojí nejlepší kámoškou - na veliké procházce. Kettynka šla s námi a všechny je bolely nohy. Mě ale ani trochu, já to pozorovala z tašky, protože jsem neměla obojek a vodítko, tak abych prý někomu neublížila:-D. Všechno mi už ale koupily, takže příště půjdu po svých, ach jo. Po obědě jsme zase dováděly na zahradě, pomáhala jsem plít a přenášet kamínky. Zatím tam teda neroste nic k jídlu, protože všechno, co jsem okusila, jsem zase musela vyplivnout, jinak by se panička zlobila a to já nechci. Mám je moc ráda a líbí se mi tu. Teď například diktuji tento dopis, ale přitom si i vydatně zdřímnu, abych zase mohla skotačit.
Tak maminko, takhle krásně já se tady mám. Jen ta mistička kdyby byla častěji plná... Dostala jsem novou, dvoudílnou s obrázky. Tam, kam mi dávají jídlo, je dno skoro už prodřené, ale vedle u vodičky, se hladina ani nehne. Nějak nemám žízeň. Mami, nemohla bys říct paničce, aby mi tu žrádýlkovou část misky plnila častěji? Nemohla. Hm, tak já to tedy vydržím.
Hele, tak se tam všichni mějte krásně, pozdravuj všechna zvířátka a mé sourozence a já se zase ozvu.
Haf Haf
Ťapinka
Fotografie
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
